O škole


Co Bořík, to muzikant

Jak a proč vznikla hudební škola

Vážení příznivci hudby, milé maminky, milí tatínkové a hlavně děti, v následujících řádkách se dozvíte, jak naše škola vznikla, proč vznikla a jaká je její hlavní idea. S Jirkou se známe už nějaký pátek a oba jsme byli vždy velcí nadšenci pro hudbu a docela nás mrzelo, že v našem věku už moc takových lidí nenajdeme. Většina dnešních dětí je od hudby spíše odrazována přehráváním etud a drilem, který nikdy nekončí.

Psal se rok 2015, byl Leden a my jsme začali přemýšlet, jak to udělat tak, aby se děti na nástroj naučily nejen hrát, ale zároveň aby je to bavilo a viděly ve své činnosti smysl. Netrvalo dlouho a začaly se objevovat první nápady a myšlenky.

Myslíme si totiž, že hlavním kamenem úrazu je to, že děti neví, proč by se na nástroj měly učit, když nevidí ve svém hraní žádnou budoucnost a vlastně ani neví, k čemu jinému svou dovednost využijí, než k přehrání skladby jednou za půl roku na třídní přehrávce. Chceme, aby děti měly hudbu jako uvolnění a příležitost se odvázat a vydat kousek sebe. Chceme, aby dětem byla hudba koníčkem a aby ji měly rády. Nechceme vychovávat virtuosy, kteří vypískají třicet tónů za vteřinu. Chceme vychovávat děti, kterým dáte do ruky kytaru, nebo flétnu, nebo cokoliv jiného a oni ten nástroj vezmou a budou schopny si spolu zahrát, zazpívat, pořádně se vyblbnout a třeba přitom vyprodukovat i nějakou fajn muziku. Hudba je přece proto, aby nás bavila, nebo ne?

A jak to tedy děláme?

Hrajeme spolu, nikdy proti sobě. Děti ke hraní a zpívání nenutíme, to samé platí pro cvičení. Než cvičit z donucení tak raději necvičit. Většina z našich Boříků ze začátku necvičila a pokud k tomu nebyla nucena, tak doma prostě nehrála. Po nějaké době však někteří Boříkové zjistili, že cvičením se zlepšují a že si doma mohou zahrát co chtějí a cvičit začali. Není to tak u každého, ale podle nás je důležitější hrát méně častěji, dobrovolně a s chutí, než pořád, z donucení a s nevolí. Hodiny vedeme se zapojením dětí do výukového procesu, to znamená, že si průběh hodin z části tvoří i samy d13432357_2046028915622208_3600321480375630482_něti, čímž budujeme jejich zodpovědnost na vlastním učení a zlepšení.

 

Naším snem je vychovat si děti, které už hudbu prostě přirozeně mají rady a které se chtějí učit hrát na nástroje a zpívat a šířit hudbu do světa. Chceme naše rostoucí Boříky spojovat do kapel, které budou spolu muzicírovat i mimo Hudební školu. Chceme šířit myšlenku: Co Bořík, to muzikant – (i proto máme toto heslo na tričkách) protože každý, kdo k nám chodí je Bořík a čím více Boříků v Plzni a v Čechách, tím blíže se dostáváme zpět k původnímu heslu: „Co Čech, to muzikant“ – a to je náš sen největší.

Jo a proč Boříkové? Protože to zní pohodově a fajnově, a přesně tak chceme učit,     no a taky proto, že se to skládá z našich jmen – BOhoušek + jiŘÍK= BOŘÍK = Boříkové.

 

S pozdravem plným hudby

 

Bohouš Blecha
tym-01